Postupem času se ze všech členů naší rodiny stali ti správní milovníci koček. Aby nezůstala Pelinka sama, měli jsme v úmyslu ponechat si jedno z jejích koťat. Bohužel v prvním vrhu se narodili samí kocouři. Ve druhém vrhu to vyšlo o vlásek, opět dva kocouři, ale jedna kočička se přece jen podařila. Dali jsme jí jméno Quonocoto a říkáme jí Nikinka. Byla to vlastně jediná kočička, která se Pelince kdy narodila. Všichni ostatní byli vždy kocouři. A tak jsme měli už kočky dvě.

V posledním vrhu v roce 2000 se Pelince narodila dvě koťátka, ale jedno kotě hned po porodu zemřelo a zbyl nám modrý kocourek. Byl patřičně rozmazlován a tak se nemohlo stát nic jiného, než to, že už u nás zůstal. Jmenuje se Robinson, ale říkáme mu Mindáček.

O čtyři roky později, v létě 2004 se nám začalo zdát, že je doma nějak moc modro. Už několikrát jsme se pokoušeli nakrýt naše kočičky kocourem jiné barvy než modré, ale nějakým záhadným způsobem nám to ani jednou nevyšlo. A tak jsme se rozhodli , že kočičku jiné barvy musíme sehnat jinde. Opět nastalo čtení inzerátů a hledání na internetu. Nakonec jsme uspěli ve stanici May Blobs.cz. Konečně jsme se jednoho listopadového rána rozjeli z České Třebové až do Starého Pařezova u Domažlic, odkud jsme si přivezli červenou tečkovanou kočičku. Jmenuje se Maya Via May Blobs, ale říkáme jí Karkulka. Do kočičí smečky tak přibyl další člen.

V roce 2006 se Karkulce narodilo sedm koťátek, ale z dosud ne úplně vysvětlených příčin přežila jen dvě. Želvovinovou Ungoliant jsme dlouho nemohli prodat, a když u nás zůstala i přes Vánoce, bylo rozhodnuto, že už ji nikam prodávat nebudeme. A tak u nás po dva roky bylo kočičích kamarádů pět.

Z kraje loňského roku jsme se začali zaobírat myšlenkou, rozšířit chov koček dalším směrem - k jinému plemeni. Chvíli trvalo, než jsme se rozhodli, ale nakonec jsme si vybrali Egyptskou mau. Najít někoho, kdo by byl ochoten prodat kočičku na další chov byl trochu oříšek, nehledě k tomu, že v České republice tou dobou nebyla chovatelská stanice egyptských mau vůbec žádná a tak jsme hledali pouze v zahraničí. Jedna z mála, kdo nám vyšel vstříc byla paní Jackie z Velké Británie. Po půl roce dopisování s ní a složitého vyřizování potřebných dokumentů k převozu živého zvířete, pro Meritamon mohla dcera konečně v červenci 2007 do Londýna odletět. Egyptská mau vnesla skutečně do naší chovatelské stanice něco nového. A tak jsme v roce 2009 začali usilovně shánět vhodného kocoura. A protože jak se říká, život je jen náhoda, nakonec k nám sedmý člen smečky nečekaně přibyl. Není to ale kocourek, nýbrž rok a půl stará egyptská kočička jménem Nally, kterou musela její rodina dát z vážných důvodů pryč. Pochází původně z Holandska a bude určitě přínosem do našeho chovu.

Sen o egyptském kocourkovi jsme ale neopustili a dál neúnavně pátrali na internetu. Obepsali jsme desítky chovatelských stanic po celém světě, uvažovali jsme i o tom, odvézt naše mau někam na nakrytí. Sehnat chovného kocourka bývá všeobecně těžší, než sehnat chovnou kočičku. Nakonec jsme si začali dopisovat s chovatelskou stanicí z USA, kde nám byli ochotní kocoura do chovu prodat. Domlouvání trvalo více než půl roku, chvílemi jsme už pomalu ztráceli naději, až když jsme na konci ledna konečně stanuli na ruzyňském letišti, uvěřili jsme tomu, že se to vážně podařilo :-) Thutmose je krásný kocour se svalnatým tělem a bezvadně tvarovanou hlavou, který ze Schamway konečně udělal plnohodnotnou chovatelskou stanici egyptských mau, pravděpodobně jedinou v ČR, která disponuje vlastním chovným kocourem, vhodným pro své kočky.

Manžel prohlašuje, že osm už je finální počet našich koček, který se nebude měnit, nebo alespoň ne v dohledné době. Ale protože už ze zkušeností víme, jak rychle se věci mohou dát do pohybu, nikdy neříkáme nikdy....:-D